pondělí 20. června 2016

Trochu delší příspěvek




Moc vás všechny po dlouhé době zdravím.
♥♥♥
 
Tentokrát se má blogová pauza krapítek protáhla, ale věřím,
 že i instagramové střípky některé z vás potěšily.
Čím začít? Vlastně ani nevím. Je toho tolik co se stále děje. 
Poslední příspěvek patřil naší nové Amálce. Tak naváži na ni.
 Už není nová. Je naše. Milovaná, obletovaná, kartáčovaná, drbaná, hlazená, pusinkovaná a samozřejmě krmená a pojená. Jedním slovem pana L. " ROZMAZLOVANÁ"
Roste jako z vody ta holka a já jí říkám: „ Kočko moje!“ a hladím jí lysinku.  I pan L. se už nakazil a oslovuje jí stejně. Ale taky na ní volávám Amálko, to když ji chci na louce přivolat nebo taky
 TY, Amino! To když mě chce nabrat a plete si mě s jiným teletem.
Ano, jsem opět v roli otloukánka, jen ať si holka pohraje, za těch pár modřin mi to stojí.
Miluji, když mi ukazuje svou radost a skáče, vyhazuje nohy a blbne. Je to prostě tele!
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 

Jedním z důležitých úkolů této sezóny bylo postavit Amálce novou stáj. Větší a světlejší s pohodlným přístupem na louku. Musím uznat, že se toho pan L. zhostil dokonale a vybudoval krásnou a prostornou stáj. Vejde se tam do budoucna i s telátkem. Navíc je to v části stodoly, kde jsou i ovečky a časem tam budou ustájené i kozy. V každém případě se všichni celý den pasou venku. A pokud sami chtějí, zalezou si do stáje.
Amálku zavádíme my, ale až když si sama řekne, a že to umí. Zvířata jsou dokonalá. 
 
♥♥♥ 
Miluji náš svět. Včera jsem si po práci jen tak sedla na kládu, ruce od barvy (renovuji zahradní nábytek) špinavá v montérkách, ovce a kozy se pásly v dolní části louky, Amálka kousek – vlastně metr ode mě, nad hlavou plot a za ním pan L. pomáhal sousedovi síct. Nebe bylo šedomodré a ladilo s montérkama chlapů i barvou traktoru. Stačilo v tichosti pozorovat cvrkot života, vše se najednou zpomalilo, ztichlo, klid, pohoda. Dívám se na široká ramena mého muže, chlapa na svém místě. Otočí se na mě a hlasitě, jak to umí jen on, se rozesměje. V tom úsměvu je vše.  Sebere náruč posečené trávy a hodí jí Amálce, prý… to máš od strejdy, Amálko. Musím se smát těm dvěma siluetám ( pan. L a soused), říkám jim vždy malej a velkej..




 
Začíná krápat. Běžím do dvora schovat lavici, kterou jsem právě natřela. Ještě, aby mi zmokla!
♥♥♥
To jsou ty veselejší dny bytí na statku. Někdy je to smutnější, jako když nám začala Fanynka klempírovat. Fanynka je ta bílá kozička. Letos měla prvně mladé a je z ní úžasná máma. Jenže jednoho dne byla slabší a slabší, přestala přežvykovat a nakonec lehla na nohy a už se nepostavila. Na řadu přišla medicína, ale Fanynka se nelepšila. Hned po práci jsem za ní vždy spěchala a dělala jí společnost. Ostatní zvířátka se venku pásla a ona byla uvězněná ve stáji. Jednou mě vylekala. Přišla jsem za ní a ona nekoukala. Oči měla plné hnisu, zalepené. Ale naštěstí pomohlo umytí a vykapání očními kapkami. Měly jsme svůj dennodenní sedánek, dohlížela jsem, aby baštila , nosila jí dobroty,  vyprávěla a ona poslouchala. Jednoho dne stála na zadních, přední pokrčené, ale už se snažila vstát. To bylo dobré znamení. Asi třetí den od pokusů vstát jsem přijela domů a ona stála. Bylo vyhráno!
Po měsíční patálii už zase běhá se svými mladými po louce a je šťastná. A já s ní.

 Už vyhrála :-)




toto foto vyfotil pan L. jednou večer, to bylo před Fanynky nemocí
spinkaly tam v klubíčku





a už zase spolu spinkají
:-)

i lítají po louce 







Růženka s dcerami a jejich otec Beďa


od sousedky jsme dostali kuřátka, s naší nosnicí to klaplo :-)
 hned se jich ujala a dělá jim maminku
dokonce stihne i podrbat i s husama
:-)


 

Od zvířátek přeskočím do zahrady.

Ani nám se nevyhla smršť v podobě krupobití. Vše co jsem pracně sázela, kroupy umlátily a ve dvoře jsme měli rybník.



Naštěstí jsem si toho letos vysela dost a mohla stále umlácené sazenice vysazovat znovu a znovu. Když jsem asi už po třetí vše znovu uhrabala, očistila od bahna a zasadila poslední sazeničky, příroda se umoudřila a dovolila rostlinám růst. Jupí! Takže se nyní můžeme těšit z vlastních výpěstků. I na políčku to vypadalo, že voda vše vzala, ale nakonec stačilo pár úprav a i tady už to roste. Strboulí brambor je ze dne na den pevnější a vzrostlejší, cibule se ještě trochu pere s nepřízní počasí, ale věřím, že to taky dá. Letos jsme sem zasadili i cukety a dýně, kterých mi vzešlo opravdu hodně, a už se všechny nevešly do záhonů v zahradě.

hrabání v zemi
to je moje
:-)





♥♥♥

jezírko nechávám žít vlastním životem
dokud pan L. neudělá plot dělící psy od okrasné zahrady,
nemá smysl něco dosazovat
:-)
ale už se na něm pracuje :-)




♥♥♥
Momentálně jsem se pustila do renovace zahradního nábytku, který to už potřebuje jako prase drbání! Původně byl natřený nějakou fermeží a dostat jí dolu, bylo náročné. Nejdříve jsem zkoušela brousit, ale asi bych brousila pár měsíců, než bych se dostala na čisté dřevo. Takže mi pan L. poradil:

 „ Opal to a až pak zbrus, natři“
A já tak učinila. Začala jsem lavicí a z výsledku mám už nyní velkou radost. Měla jsem v hlavě přesný odstín barvy, kterou jsem požadovala a nevěděla čím a jakým odstínem natírat. Díky původnímu nátěru nepřicházela v úvahu žádná lazura.
 Já zase pod vrstvou barvy nechtěla ztratit na nábytku leta. Ale pan L. mi připomněl, že jsem loni kupovala v Lidlu kyblík nějaké barvy. Jukli jsme na ní a bylo to ONO. Dokonce jsem tenkrát sáhla po barvě ořechu, která zajistila požadovaný odstín. Barva není ani lazura ani syntetika. Je vodou ředitelná, což je ideální, ale neředila jsem ji, má hustou gelovou konzistenci. Dělá takový dobrý ochranný film, snese i velké zatížení a navíc má neskutečně malou spotřebu. Zde je výsledek a můj požadovaný odstín ( ve skutečnosti je ještě tmavší než na fotce). Zbylé nenatřené plochy plánuji v kontrastu slonové kosti. Ráda bych zvelebila i pergolu. Pan L. mi slíbil dřevěnou zástěnu, kterou bych taky chtěla ve slonové kosti a ostatní zase v tmavém ořechu… až se to vše podaří, určitě ukáži, jak to dopadlo.

 
Co mi stále nedá spát, jsou vchodové dveře.
Když už jsem se konečně rozhodla pro červené a dokonce mi je požehnal i pan L… s tím, že musím natřít na červeno tím pádem i vrata do dílny, byla jsem z výsledku lavice tak nadšená, že nejspíš nakonec padnou pod ořechový nátěr i ony a zárubně jim udělám také ve slonu, ať to ladí.


aktuální stav
 
s červenou zatím řádím všude jinde
:-)
Né nadarmo mi pan L. říká Nátěrko :-)
jak mohu, držím v ruce štětec a už koukám co bych
zvýraznila
:-)
tento květinový vozík taky potřeboval nový kabátek

 
letos jedu v červenobílé kombinaci
 
 
Toť pár střípků od nás.
Věřím, že se máte báječně♥

Užíváte každého dne a těšíte se ze všeho co přichází.
 
On je život jedna velká hra, někdy stačí změnit pohled úhledu .-)
Věřte mi.
 
Přeji vám nádherné letní dny
a dnes se loučí
naše
Mášenka
:-)
 
***
Susie