Liška...

Velmi mne pobavil komentík milé blogerky  a „mlynářky“ Lucie, kde poutavě vyprávěla o začátcích pěstování zeleniny a chovu slepic. Lucinko,  děkuji J Dlouho jsem se tak krásně nezasmála J

Inspirovala mě, podělit se s vámi o krátkou historku z našeho statku J

Ano, i k nám chodí liška. Možná spíš lišky a jsou tak drzé, že si dovolí i na housera. Když už jsme přišli asi o 5 slepic, housera a 2 husy, vypůjčil si pan. L. u souseda sklopec. Nastražil návnadu, podal mi instrukce a odjel do práce. Můj úkol zněl: kontrolovat jeho obsah a při změně volat. Další pokyn byl: hlavně neotvírat, nestrkat do sklopce hlavu!

A tak jsem denně kontrolovala a nevolala. Až jednoho dne. Přijdu a už z dálky slyším nějaké zvuky, které vychází právě ze sklopce. Honem si klekám a čumím přes mřížku dovnitř. Tam se to začne hýbat. Vidím rezavou barvu, jinak je situace nepřehledná! Tentokrát VOLÁM: „ Máme JÍ, MÁME!!!“ „Co máme?“ ptá se pan L… „ Lišku, lišku přece! Chytla se! J „ Hlavně nezvedej závoru a nestrkej tam hlavu!“ Jak dobře mě zná J Ale má trochu pochybnosti, zda se chytla skutečně liška. Barvitě líčím, jak vidím zrzavou barvu, ale má pravdu, je divné, že liška nevyvádí. Nehýbe se, nereaguje na můj čumák, který jí stále strkám do dvířek. Dotaz, zda jsem skutečně chytla lišku, mi vrtá hlavou. Kolem poletuje kohout. Celé odpoledne trávím na kolenou ve slepičincích před sklopcem. Pozoruji co se děje uvnitř. Spíš neděje! Má zvědavost roste, má odvaha ještě víc, pud sebezáchovy zeslabuje, nadzvedávám mřížku a strkám blíž a blíž vlastní čenich, abych se přesvědčila o obsahu. Co, když?! Rychle zaklapnu. Toto zopakuji ještě asi desetkrát. Kohout čumil stále běhá kolem sklopce. Telefon. Pan L. volá. Vysvětluji, co a jak a opět dostávám pokyn – radu, ať tam hlavně nestrkám hlavu a nezvedám mříž. Ano, ano, miláčku, přitakám a za 5 minut udělám naprostý opak. Pud sebezáchovy je v trapu, klekám si těsně před mřížku, nalepím na ni hlavu a pomalu zvedám. Leknutí. To rezaté se pohlo! Přiklapnu a zase zvedám. Mřížka je nahoře… má hlava uvnitř a tam -  naše rezavá slepice.  Pomalu vylézá. Pan kohout přestává kolem sklopce poletovat. BINGO! Konečně, to Ti to trvalo, myslí si jistě. -) a pokouší se milou slípku zmermomocnit. Ta už se žene k vodě, aby doplnila tekutiny, a já jdu volat… co jsem to vlastně chytla J

Krásnou sobotu***

 Slunce už svítí, léto je tu .-)

jupí:-)

***